„Někdy si řeknu, že vytvořím pouze atmosférický temný příběh, zcela vážný a děsivý. Ale nakonec je tam vždycky aspoň trochu jedovatého humoru.“ Rozhovor s Petrem Bočkem dalším autorem, který se rovněž zapojil do literárního projektu „Ve špatný čas na špatném místě“ aneb výbor toho nejlepšího, co vás může potkat v horroru!
Sci-Fi portál Vanili – je mediálním partnerem HorrorConu a sborníku Ve špatný čas na špatném místě!
Petr je humorista, historik a spisovatel, který má na svědomí nejen pěknou řádku horrorových příběhů (v antologiích Sto hororů ve sto slovech, Výprodej nočních můr, Poslední polibek aj.) ale přispíval také např. do humoristického měsíčníku Trnky Brnky a napsal třeba Vlastivědu Lanškrounska. Tento zajímavý autor nám odpověděl na několik otázek týkajících se nejen nově připravovaného projektu.
- Na literární scéně už dávno nejsi nováčkem. Z jakých svých počinů máš dosud největší radost?
Když jsme v roce 2012 s kolegou Zubíkem vydali první povídkovou knihu Mrazivé příběhy, modlili jsme se, abychom nebyli čtenáři lynčováni. Ale ohlasy nakonec byly vesměs velmi pozitivní, stejně tak i u druhé knížky Výprodej nočních můr a u mého sólového románu Hrobořadí. Takže za největší úspěch považuji stálý zájem čtenářů, příznivá ocenění recenzentů a také fakt, že jsme začali být zváni do nejrůznějších antologií a na autorská čtení. A samozřejmě bych měl říct, že největší úspěchy teprve přijdou, vždyť jsem mladý a perspektivní, letos mně bude sladkých padesát. A právě se chystá naše nová povídková kniha! Jak jinak než skvělá!
- Proč jsi svoji spisovatelskou kariéru obětoval hororu? Aneb jak se z humoristy stane hororista?
Mám rád strašidelné příběhy a humor, jak zvlášť, tak dohromady. A tak i píšu. Někdy si řeknu, že vytvořím pouze atmosférický temný příběh, zcela vážný a děsivý. Ale nakonec je tam vždycky aspoň trochu jedovatého humoru. Někdy ho tam po napsání objevím já, jindy aspoň recenzenti. Jako dítě jsem miloval pověsti, samozřejmě hlavně ty o strašidlech. Líbila se mi často ona nedořečenost pověstí, otevřený a tudíž i znepokojující konec. Přesahy z dávných dob do současnosti. A to všechno se objevuje v hororu. Zajímá mě taky lidská psychika, její strádání a úlety. Fanatismus. Transformace dobra ve zlo a naopak. Domýšlení určitých běžných situací ad absurdum. Vlastně horor je všeobjímající žánr a každý autor do něj může vkládat to, co má rád.
- Ufouni, vrahové, rozezlené manželky – výběr témat je obrovský – proč sis zasedl zrovna na strašidla?
Tak postupně. Vesmír je tak obrovský, že když čtu Hawkinga, dostávám závrať. Takže to by bylo, aby se v něm nějaká ta mimozemská potvora neobjevila. Ale že by ufoni trávili noci rýsováním kruhů v pozemských lánech obilí, tomu fakt nevěřím. I když, teď mě napadá, že to mají třeba domácí úkol z ufometrie.
A teď ke strašidlům. Sám jsem sestavil takový atlas bájných postav z pověstí, vlastně dokonce dva: Panoptikum strašidel a tajemných míst Lanškrounska a Strašidla chrudimská. Ale žádná příšera mi za to gratulovat nepřišla. Že by snad ta strašidla neexistovala? Fakt je, že jsem slyšel vyprávět i řadu nadmíru racionálních lidí, jimž lze opravdu důvěřovat, příběhy, nad nimiž zůstává rozum stát. Ale já věřím, že mnohé je opět dílem dosud ne zcela probádané lidské psychiky či dosud neznámých přírodních sil. A navíc: pokud nadpřirozeno reálně existuje, není to žádné nadpřirozeno, alebrž skutečné zjistitelné a ověřitelné přirozeno. Uff, to jsem se do toho zamotal!
- Určitě máš nějakou oblíbenou filmovou nebo knižní hororovou postavu…
Je mi sympatický ďábel Woland s doprovodem z Bulgakovova románu Mistr a Markétka. Ale to vlastně není horor. Oblíbenou postavou je i podmanivý a vzdělaný společník maximálně na jeden, a to poslední večer – doktor Hannibal Lecter. A mám rád i různé zajímavě vymyšlené příšerky, byť se v hororu objeví třeba jen na chvíli.
5. Věříš na náhody?
Když ze střechy spadne na chodník kus ledu dva kroky za mnou, je to šťastná náhoda. Když mi rozdrtí lebku, je to náhoda nešťastná. I když lidé, kteří mě nesnášejí, ji budou považovat za jednoznačně šťastnou. A z hlediska fyzikálních zákonů, tj. vzájemného vztahu sunoucího se zmrzlého sněhu a mé pozice na chodníku, se nejedná o žádnou náhodu, nýbrž o naprostou nevyhnutelnost. Takže záleží na úhlu pohledu. Ale rozhodně považuji za příznivou shodu okolností, vlastně šťastnou náhodu, že můžu publikovat v chystané antologii.
6. A co můžeme v antologii Ve špatný čas na špatném místě očekávat právě od tebe?
Shodou okolností jsem jednu vhodnou povídku už měl hotovou, další jsem napsal, kdyby ta první sestavitelům antologie nevyhovovala. Nakonec byl vybrán text s názvem Pátá oběť. Je to příběh o muži, který se přesně v souladu s názvem antologie dostal v nesprávný čas na nesprávné místo. Z tragédie vyvázl jako mrzák, a proto touží po pomstě. Nicméně i on sám má máslo na hlavě. V povídce se objevuje fantastický motiv s prvky černého humoru. Ostatně, jak jinak!