Antologie „Ve špatný čas na špatném místě“ je již v rukou nakladatele a my tu máme jeden z posledních rozhovorů s autory. Romana BeeSee Bílka budou čtenáři znát coby spoluvydavatele komiksového fanzinu BubbleGun nebo scénáristu komiksů O sněhu, Sněhulení, Meloun a Sirka, a recenzenta pro časopis XB1 nebo Vlčí boudu. Roman však fušuje i do hudební publicistiky a hlavně – píše skvělé povídky. Jednou z nich přispěl i do našeho sborníku…
Portál Vanili je mediálním partnerem sborníku i festivalu HorrorCon
Máš značně obsáhlý repertoár, jakou roli v něm hraje horror jako žánr?
Velmi podstatnou! Hororový žánr je nedílnou součástí mého, řekněme, spisovatelského portfolia, ale i oblastí osobního zájmu či publicistické činnosti. Nikdy jsem ale neměl potřebu takového toho tvrdošíjného prosazovaní jen jednoho žánru, jedné úzké škatulky a zarputilého odmítání všeho, co do takto uzavřeného světa nezapadá. Myslím, že různé žánry se mohou vzájemně obohacovat a občas i vyvádět ze slepých uliček mustrové zakrnělosti. Co se týče mého psaní a povídkové tvorby, tak horor hraje prim. Ovšem snažím se s ním pracovat a obohacovat ho o další své oblíbené styly, aby někdy zřetelně vládnul, jindy se zase pomalu probublával na povrch nebo svůj mrazivý dech nechal vyznít až po vyřčení posledního slova. Otázka samozřejmě je, jak moc se mi to daří…
Které ze svých tvůrčích činností se věnuješ nejraději?
Nejraději určitě tomu, co můžeme označit jako tvůrčí psaní, ale pokud by ta otázka zněla „čemu nejčastěji“, tak to budou recenze a publicistika. Obojí mě baví, ale vím, že bych si měl určit priority. Ovšem nechce se mi dělat tu pomyslnou tlustou čáru, protože obé mě hodně baví, a nechci se ani jedné činnosti nadobro zříct. Velkým nepřítelem obou zmíněných aktivit je bohužel čas. Dny se zdají moc krátké a osobních povinností, zájmů, aktivit je nějak moc.
A co smůla? Byla jsi někdy tam, kde jsi být neměla ve chvíli, kdy se to hodilo nejméně?
Jo, ale určitě ne v tom smyslu, že bych toho musel doživotně litovat. Naštěstí! Každá taková situace je ale podnět jak k přemýšlení, tak i k vytvoření fiktivního příběhu.
Věříš v únosy UFO?
To je otázka… Pokud otázka zní, zda věřím v existenci další formy života v rozlehlém vesmíru, tak ano. Nemyslím si, že by naše lidstvo bylo až tak privilegováno, že by v nekonečném prostoru kosmu existovalo jen ono samo. Věřím v nějakou další formu života „tam někde“. A z tohoto hlediska je samozřejmě i hypotetická možnost únosů, neboť nikde není napsáno, že pokud by další civilizace ve vesmíru existovala, musí být nutně mírumilovná. Třeba je stejně arogantní a uzurpátorská jako lidské pokolení. Pokud ale ta otázka zní, jestli si myslím, že nás v současnosti sledují mimozemšťané a unášejí jednotlivce, aby je podrobili expertíze, tak ne. V tomto ohledu mě případy agentů Muldera a Scullyové či konspirační teorie moc neoslovují. Často mi ty hypotézy přijdou přitažené za vlasy a děravé jako Ementál. Každopádně atraktivitu tomuto tématu rozhodně neupírám.
Máš oblíbeného záporáka z knižního nebo filmového hororu?
Obě kritéria určitě splňuje soudní psychiatr doktor Hannibal Lecter. I když jsem se nikdy nebránil sci-fi, nadpřirozenu a dalším věcem, tak pořád tvrdím, že největší zlo pochází od samotných lidí. Tenhle erudovaný sériový vrah a kanibal mi dokáže navodit mnohem větší mrazení, než třeba zmutovaný gigantický pavouk, kráčející po Hlavním nádraží v Ostravě. Z těch méně provařených psychopatů se mi třeba hodně líbil (nebo mě spíš děsil) César ze španělského snímku Zatímco spíš. Takovýto typ „bubáků“ mi prostě přijde mnohem reálnější, tudíž je více ve hře varianta, „že se to může stát“.
A co záporačku?
To je podobné, i když tady mě zrovna nějaké „megastar“ nenapadá, ale například Aileen Wuornosová, skutečná vražedkyně, podle které byl natočen film Zrůda, je hodně děsuplná. Pak jsou tu ženy z pověr, třeba Polednice, i když je otázkou, zda to jsou záporačky v tom pravém smyslu slova. Z komiksů bych jmenoval třeba Harley Quinn, Jokerovu milenku. Líbí se mi ten vyšinutý charakter lascivní sexbomby, která tě napotkání umlátí bejsbolkou a samozřejmě s vtipnou hláškou na rtech.
Čím tě oslovil projekt Ve špatný čas na špatném místě a co si na čtenáře a své hrdiny chystáš?
To je taky otázka.., neboť jsem k tomu přišel jako slepý k houslím. Původně jsem napsal povídku v rámci soutěže O krvavý brk, pořádanou ve spolupráci HorrorConu a Howardu, a výsledkem bylo, že jsem byl vyřazen ze soutěže a zařazen do antologie. Což mi samozřejmě nevadí, haha. Takže tentokráte jsem byl asi v dobrý čas na dobrém místě! Vzhledem k tomu, že soutěž byla vypsána jako drabble do 666 slov, tak povídka Záškuby všedního dne není žádnou rozsáhlou prací. Podíváme se v ní do MHDéčka blízké budoucnosti, kde dojde k setkání po letech. Hrdiny jsou obyčejní lidé s obyčejnými psychickými problémy, které… ale teď bych vykecal skoro celé, tak si to raději v antologii přečtěte.
INFO:
http://beesee.kocogel.info/ (průkopnická povídková sbírka Solení ran zdarma ke stažení)