„Ke psaní mě přivedl můj zájem o algoritmy. Když se zabýváte algoritmy, po nějaké době vás přestane bavit sledovat, na co přišli jiní. Začnete si vymýšlet svoje vlastní,“ říká ajťák – spisovatel Vladimír Zábrodský, další z autorů, který se zapojil do horrorového literárního projektu „Ve špatný čas na špatném místě.“
1. Co považuješ za svůj doposud nejúspěšnější literární počin?
Mám radost z každé publikované povídky. A hlavně – je to pro mne velká motivace!
2. Jak se z „ajťáka“ stane autor horrorových povídek?
K horrorům mne vedla linie začínající knihami Raye Bradburyho a třeba sbírkou Tichá hrůza, přes filmy jako je Psycho (na ten mě vzala maminka, když jsem chodil do osmé třídy), Jáma a kyvadlo, Vetřelec… Toho jsem viděl poprvé v roce 1983 a nikdo mě předem nevaroval, o čem to bude!
Ke psaní mě přivedl můj zájem o algoritmy. Když se zabýváte algoritmy, po nějaké době vás přestane bavit sledovat, na co přišli jiní. Začnete si vymýšlet svoje vlastní. Publikoval jsem v časopisech Elektronika, Bajt, Softwarové noviny.
V roce 2004 jsem se stal učitelem. A přišly prázdniny a volný čas. Časopisy jako ty výše uvedené už neexistovaly; absťák po psaní mě přivedl k vymýšlení příběhů a psaní povídek.
První moje povídka byla sci-fi horror…
S něčím se vám svěřím. Když jsem s psaním povídek začínal, poohlížel jsem se, od koho se učit. Bylo to v době, kdy jsem už četl jenom odborné texty, ale jak nevzpomenout na krásné chvíle s knihou v dětství a mládí!
Takže?
Agatha Christie, Stephen King.
Ta první, protože nikdo neumí tak jako ona splétat jeden příběh ze zorného úhlu více postav.
Ten druhý. Ne… tady nejde o techniku. Když nějak nechci psát dál, vezmu si kteroukoliv jeho knížku a začnu ji pomalu číst, slovo za slovem. A postupně nasávám jeho radost ze psaní. Nejde tvořit, když vás to netěší, a z jeho textů tenhle pro mne tak důležitý druh těšení kape.
Když už jsme se dostali ke Stephenu Kingovi. Myslím, že patří k nejvýznamnějším autorům sociálních románů druhé poloviny minulého a začátku tohoto století. Jenže kdo by koupil sociální román? A tak to, co píše, tu ředí, tu zahušťuje, tu koření hrůzostrašnými a mystickými ingrediencemi.
Vezměte si třeba knížku Cujo. Když toho vzteklého psa odděláte, příběhu to nijak neuškodí. A kdybyste tam chtěli mít mermomocí napětí a ohrožení života, stačí k tomu pokažený zámek na dveřích auta, se kterým žena a dítě uvíznou na slunci… Asi to tak i Stephen King původně mínil, jenomže když zjistil, že Zámek už před ním napsal Franz Kafka, nezbývalo, než sáhnout mezi zaprášené rekvizity z Creepshow a vytáhnout toho uslintaného bernardýna.
3. Věříš v existenci mimozemských nebo nadpřirozených bytostí?
K těm mimozemským: Sebepodivnější děje v přírodě nakonec projeví svoji smysluplnost. Nějak nemůžu uvěřit, že bychom tu byli sami – jaký by to mělo smysl?
K těm nadpřirozeným: Absolutně nevěřím. Pokud zrovna v šeru blížící se noci nenarazím na neznámém lesním palouku na polorozpadlý hřbitov s podlouhlými, zejícími jámami.
4. Máš v zásobě nějakou děsivou historku z Blanenska?
V roce 1989 jsem vedl kurz programování pro zaměstnance ČKD Blansko. V květnu toho roku se v lese nedaleko vrátnice blanenských strojíren odehrála tragédie: maskovaný muž tam výstřelem z brokovnice do obličeje zavraždil dívku (http://www.mvcr.cz/soubor/policista-7-2012-s-8-9-pdf.aspx). Pro mne jde o osobní dotek hrůzy, protože právě tuhle dívku jsem učil programovat.
5. Jaká je podle tebe nejlepší filmová nebo knižní horrorová postava?
Vetřelec. Dostanu-li se kamkoliv, kde mě začínají svírat skály, stěny, jeskynní chodby, vždycky si na něho s pohnutím vzpomenu.
6. A tvoje oblíbené filmy?
Hněv duší, Jeepers Creepers, Onibaba, Osvícení (1980), Vetřelec, Vražedná terapie (v abecedním pořadí, názvy podle ČSFD.cz). Jsou to filmy se zásadním, stále aktuálním poselstvím, které třeba v případě Vetřelce zní: „Ta nejhorší bestie je v tobě.“
7. Co můžeme v projektu Ve špatný čas na špatném místě očekávat právě od tebe?
Vánoční náladu s vůní pryskyřice a syrového sněhu, originálního záporáka a z toho plynoucí neokoukanost zápletky.