Letmé shrnutí: v roce 2020 jsme vydali 5 nových knih a jednu starší jsme dotiskovali (Strašidelnou vaginu). Všechno z žánru horor a divná fantastika, kam řadíme i bizarro. Subžánrově to byl lovecraftovský horor, tedy přímo Lovecraft, s dalším výběrem toho nejlepšího z něj – do této knihy přibyly dva zbrusu nové překlady povídek v češtině známých už z dřívějška (Věc na prahu a Číhající děs). Vedle Lovecrafta to byl hardcore psycho horor Bestie od Marka E. Pochy, premiéra dalšího jeho románu, který vzhledem k popisovaným brutalitám nenašel slovenského nakladatele, a i když se tedy odehrává čistě na Slovensku, světlo světa spatřil česky. V únoru vyšel i třetí román Carltona Mellicka III, tentokrát z ranku bizarní sci-fi/postapo.
Pokud u Carltona zůstaneme, dostaneme se k novinkám:
11. listopadu vyšli Lidožrouti z Lízátkova, jeho čtvrtá česky vydaná věc, žánrově těžko zařaditelná… Horor? Fantasy? V podstatě jde o rozvedení několika bláznivých nápadů, které Carltona napadly při hrají deskové hry Candy Land – u nás bohužel neznámé, ale v principu jednoduché hry ve stylu Člověče, nezlob se nebo Loupežníků, kde hráči po hodu kostkou postupují Zemí sladkostí, mezi bizarními postavičkami z cukru. Těmi se autor nechal inspirovat, dovedl ad absurdum jejich interakci (viz předmluva k tomuto románu, v níž se přiznává, že ho zajímá, jaké by to bylo, kdyby se postavy navzájem požíraly nebo spolu souložily). Od těchto ideových východisek se odrazil k relativně jednoduchému příběhu o Franklinovi, člověku z našeho světa, kterému cukroví lidé, zde zvaní cukráci a cukrandy, v dětství zabili a sežrali sourozence. Franklin prahne po pomstě a v dospělosti dělá vše proto, aby s cukráky zatočil. Nechá si proto vylepšit mozek, nakoupí zbraně a na lidožrouty všemožně a všude možně číhá. Kniha popisuje, co se stane, když se jednomu z nich, tedy jedné z nich – spanilé cukrandě z ilustrace na titulní stránce – dostane na kobylku.
Jde zatím o nejkratší Mellickův česky vydaný román. Po Strašidelné vagině, k níž jsme přidali dvě v originálu nevydané povídky, hodláme nadále přinášet Mellicka tak, jak vychází v původní verzi. Byť to bude někdy složité, protože některé texty mají třeba jen sedmdesát stran. Lidožrouti se už teď dočkali srovnání s jeho další „sladkou“ knihou, nazvanou prostě Sladký příběh (Sweet Story), kde hrají opět prim sladkosti, hlavně tedy tvrdé bonbony, ale Sladký příběh má pouze sto stran a proto přemýšlíme, jak ho a další jemu podobné kraťasy vydávat. Navíc má překrásnou obálkou, takže by byla škoda vydávat ho s něčím dohromady – což byl původní záměr – vydat sladkosti spolu – Lidožrouty i Sladký příběh -, ale od toho jsme upustili. Na druhou stranu Mellick píše i třistrastránkové opusy, třeba o zombiích, takže budeme přemýšlet a spekulovat, jak ho ideálně prezentovat.
Další novinka: Román Dům u hřbitova, vydaný ve stejný den jako Lidožrouti, protože bylo velice málo volných termínů v tiskárně, takže knihy nakonec vyšly spolu. Dům vychází vázaně, jako naše druhá kniha. (Nechceme být čistě paperbackové nakladatelství!) Dům jsme zařadili do edice Halloweenská knihovna (po Dětech Halloweenu), v níž chceme na podzim vydávat romány spjaté s Dušičkami, svátkem Všech svatých. V angloamerickém světě jich vychází spousty, tak nás napadlo přinést něco málo i sem. Dům je samostatný román (jako zatím všechno, co jsme vydali; na série zatím nemáme odvahu) z jednoho reálně existujícího strašidelného hřbitova v Illinois, na němž stojí opuštěný dům, který se v románu mění v halloweenskou atrakci – tzv. Strašidelný dům, Haunted House. (Ty mimochodem existují už i u nás, my máme kousek od nás jeden v centru Olomouce, další – Draxmoor – je na Vysočině, jsou v Praze, v Trnavě a určitě na mnoha dalších místech). Tento Dům u hřbitova se tedy pod rukama schopných dělníků a designérů mění v pěkně děsivou lokaci a přitahuje pozornost lidí ze širokého okolí. Když se na podzim otvírá, stojí před ním fronty, přitahuje zvědavce, suverénní teenagery, ale i lovce duchů – protože hřbitov je opředený řadou legend a traduje se, že na něm straší… a pokud je to pravda, pokud má opravdu neblahou minulost, bylo by určitě zajímavé vědět, co se stane, když se přízraky minulosti spojí s umělými přízraky současné hororové kultury. Tohle všechno se probírá na stránkách románu.
John Everson je u nás zatím docela neznámý. (Vyšla mu jediná povídka v Howardu a Honza Vojtíšek s ním vedl rozhovor, v čísle 25.) Na kontě má už asi třináct románů, Cenu Brama Stokera a několik nominací na ni, vychází v Polsku, v Německu, ve Francii. Patří k nejvýraznějším současných autorům, a píše čistě horory, tu erotického ražení, tu zase hardcory. Dům u hřbitova je od všeho trochu, duchařina, i slasher, hodně se v něm pracuje s hororovými tradicemi, proprietami, fanouškovstvím, retrem.
Kniha má originální obálku od polského malíře Dawida Boldyse, který ilustroval už naši Tramvaj č. 1852 nebo také Dítě tmy z Golden Dogu, a v Polsku spolupracuje s nakladatelstvími Dom horroru nebo Vesper.
Takže tolik novinky… teď něco málo o budoucnosti.
V novém roce budeme už podruhé dotiskovat Zjevení Cthulhu, které začíná rychle mizet z obchodů.
Naší první novinkou bude někdy na jaře povídková sbírka Písně mrtvého snivce (Songs of a Dead Dreamer) Thomase Ligottiho. Naprostý klasik ve světě, u nás prakticky neznámý autor. Čili je otázka, jak bude přijat a jak ho uvést. Písně jsou Ligottiho debut z poloviny osmdesátých let, kdy napřed vyšly v nákladu několika set kusů v maličkém nakladatelství Silver Salamander Press a byly sborníkem povídek vydávaných v obskurních hororových časopisech a zinech. Autora však provázela pověst velice originálního hlasu, mistra atmosféry a v podstatě nástupce H. P. Lovecrafta. Jeho první kniha se záhy dočkala vydání ve velkém nakladatelství, začala být překládána, vyšly další sbírky, začal se rodit skoro až kult a dnes se Thomas Ligotti považuje za jednoho z nejvýraznějších autorů temného, filozoficky laděného hororu druhé poloviny 20. století. Nikdy nenapsal plnokrevný román (podobně jako Lovecraft), ke konci kariéry píše spíše filozofické spisy nihilistického a antinatalistického ražení. Jeho pesimistická filozofie pronikla do promluv Rusta Cohlea v seriálu Temný případ (True Detective). Náš překlad vzniká z vydání v prestižní sérii Penguin Classics, kde vyšel vedle Platóna, Dickense a všech klíčových autorů světové literatury. Říká se, že v této edice zatím vyšly knihy jen asi deseti žijícím autorům, a Ligotti je jedním z nich – obrovská pocta. Tyto povídky plánujeme vydat jako první svazek řady Mistrovská díla hororu (název teprve vymýšlíme), patrně vázaných knih, kde chceme shromažďovat výrazné tituly z doby posledních cca sta let. Samozřejmě to, co pro nás bude dostupné… už teď máme na seznamu asi sto padesát knih, které by se do této řady hodily a buď česky ještě nevyšly, nebo vyšly, ale už dávno a zaslouží si nové vydání. Další svazky se rýsují… u jedné anglické klasiky nám chybí jen podpis autora, jinak bych ji už zveřejnil. Chceme tam mít i neanglické tituly. Tak snad dojdeme dál než v Laseru, kde jsme s Ketchumem a Barkerem rozjížděli Moderní díla hororu, ale edice zanikla.
Po Ligottim by měl přijít na řadu další Mark E. Pocha. Ten se v posledních dnech nechal slyšet, že s psaním končí, takže sáhneme po něčem z minulosti. Připravujeme české vydání Krajiny kanibalov, Markova debutu z roku 2016, na Slovensku už dávno vyprodaného.
Plány jsou takové, že v roce 2021 bychom chtěli vydat víc než 5 knih.… žánrově stále všechno, co patří do naší sféry. Klasiku, starší věci, horory důstojné a oceňované, ale také jednodušší, béčkové, zábavné, v nichž vrčí motorové pily a jektají zuby kostlivců.