1. Začínal jsi jako povídkář, kdy jsi napsal tu úplně první a o čem byla?
Dobrá otázka. Bylo to na základní škole a povídka se jmenovala Dveře. Pojednávala o sovětském odstřelovači (Haló! Vůbec jsem nebyl ovlivněný filmem Nepřítel před branami.), který si zastřílel na pár nácků, a pak při taktickém ústupu se objevily tajemné kouzelné dveře a on před přesilou unikl do magického neznáma. The end. Povídku jsem několikrát přepsal a rozšířil a nyní se jmenuje Jen růže po něm zůstala.
2. S jednou povídkou ses umístil i v soutěži Rokle šeré smrti, zkoušel jsi to i jinde?
No, jéje! Můj názor je takový, že pokud se začínající autor chce do budoucna u nakladatele blýsknout, musí za sebou mít alespoň nějaký výsledek. Soutěží jsem vyzkoušel hromadu a s různými úspěchy. Ochutnal jsem všechny stupně vítězů, ale párkrát jsem seděl i blízko chvostu. Ale pokaždé je to drama. Zúčastnil jsem se i Ceny Karla Čapka, literární soutěže Sardenu a spousty dalších. Sám jsem i jednu založil, ale ta momentálně hibernuje.
3. Kde všude mohou čtenáři tvé povídky najít?
Na youtube je třeba audiodramatizace Českého rozhlasu povídky Úsek dopravních nehod, ale jinak jsem „rozfrcaný“ po všemožných sbornících. Největší důraz bych asi položil na Kočas, protože to je pro mě v publikaci povídek asi největší milník.
4. Soustřeďuješ se čistě na horor?
Asi ano. Píšu obecně fantastiku, ale i když mám napsané scifko nebo fantasy, vždy to okořením děsivou atmosférou nebo hororovými prvky. Mě to prostě baví.
5. Pověz nám něco o vzniku tvého prvního románu Smrt bývá nehezká…
To je na dlouhé povídání, které jsem shrnul přímo v knize v doslovu, ale stručně to nastíním. Nejdříve jsem napsal samostatnou povídku o mladíkovi, který autem srazil kočárek a zabil batole v něm, čímž si k sobě připoutal jeho ducha. Po nějaké době jsem napsal novelku Smrt bývá nehezká, a jelikož rád své povídky propojuji do stejného universa, rozhodl jsem se je svázat pomocí Bazarové krásky – auta, jež stálo za nehodou v povídce. Po přečtení betatestry padlo rozhodnutí výše zmíněnou povídku upravit a přidat úplně. I tak ještě kniha nebyla na světě a muselo se tu něco vynechat, nebo tu něco připsat.
6. Jak se ti spolupracovalo s nakladatelstvím Golden Dog, byl Martin Štefko tvou první volbou?
Suprově! Já znám několik renovovaných autorů a nemyslím si, že by se našel někdo, kdo by mohl výrobu knihy ovlivňovat natolik, jako jsem tu možnost měl já. Mohl jsem vytvořit výběrové řízení na ilustrátora, které vyhrál skvělý Josef Pepe Svoboda. Martin Štefko se mnou veškeré věci konzultoval, zajímal se o můj názor, a třebaže byl vždy krkem, který hlavou hýbe – bylo znát, že někdy ustoupil, i když měl názor jiný. Super zkušenost a super nakladatelství Golden Dog.
První volba byla Carcosa, kde se líbil námět, ale bylo to v době, kdy se majitel rozhodl zaměřit výhradně na cizojazyčné autory. Pak jsem Smrt nabízel do Epochy, ani tam jsem nepochodil a byl jsem odmítnut, což se ale nakonec ukázalo jako dobré rozhodnutí, protože mě odmítnutí přivedlo do krvavého náručí Martina Štefka.
7. Komu bys svou knihu doporučil?
Čtenářům, kteří se nebojí emocionálního vypětí. Kniha je horor každým coulem, ale to, co v příběhu opravdu zanechává jizvy, je to reálné neštěstí. Ztráta a bezmoc.
8. Jaké jsou tvoje nejoblíbenější hororové knihy a filmy?
Z novějších knih vzpomenu třeba Hex (Heuvelt) nebo Ta nádherná věc, co nás všechny čeká (Barron). Ze starších zmíním spíš autory, protože těch skvělých knih je opravdu požehnaně King, Barker, Ketchum, Martin, Simmons, atd. Určitě bych rád upozornil na české horory. Mě naprosto odbouralo Dítě tmy Míry Pecha, ale super záležitost je i hororová akční řežba Asfalt od Štěpána Kopřivy.
Filmy? Mám rád první dva díly Insidious, španělský Sirotčinec, a pokud mi uznáš za horor Faunův Labyrint, tak ten je můj nejoblíbenější.
9. Co podle tebe hororové knize nesmí chybět?
Atmosféra. Uvěřitelné postavy a silný příběh…
10. Co chystáš do budoucna?
Velmi šnečím tempem dávám do kupy sborník povídek, který mapuje moji tvorbu za posledních deset let. Rozepsané mám i tři delší příběhy, ale ty mají ještě čas.
11. Co bys vzkázal fanouškům, kteří právě teď sledují naši HorrorConí stránku?
Ať to dělají dál! Ať čtou české hororové autory. No, a ať si sakra přečtou Sivoka!
Ptala se org. Kristina Haidingerová