„…Dkud nemám důkaz o existenci čehokoli, tak pochybuji. Ale ten fantasta ve mně doufá, že tam venku něco je a že se na nás jednou přiletí podívat.“
Do literárního projektu „Ve špatný čas na špatném místě“ se zapojil také Martin Štefko, provozovatel stránek HorrorWeb, nakladatelství Golden Dog a autor tří románů.
I jeho jsme se zeptali na horrory, UFOuny a nešťastné náhody.
Antologii „Ve špatný čas na špatném místě“ chystá nakladatelství Netopejr ve spolupráci s organizátory HorrorConu a portálem Vanili na letošní podzim.
1. Kdy jsi napsal svůj první horrorový text, a co čem byl?
Moje první hororová povídka se jmenovala „Chata v horách“ a napsal jsem ji už před patnácti lety. To jen že jsem si uvědomil, že už píšu víc jak polovinu svého života. Byla hodně inspirovaná Lovecraftem a vyprávěla o zlodějíčkovi, který si vyhlédnul chatu v horách, kterou chtěl vykrást, protože ji vlastní boháči a určitě neodejde s prázdnou. Čekalo tam na něj ale temné překvapení a já jsem tak mohl použít Lovecraftovy temné bytosti. Popravdě si i teď po letech myslím, že to vůbec nebyla špatná povídka. Tyhle moje první povídky si pamatuji nejvíce a pořád je mám rád.
2. Jaká je podle tebe pozice horroru na české literární scéně?
Já bych řekl, že vlastně docela dobrá. Já vím, že horor není moc mainstreamový, tedy ne u nás, je to hodně okrajový žánr, minimálně co se týká české tvorby, ale jak se kolem hororu několik let motám, vidím, že je zde dobré podhoubí, a když se dostanete ke skupině hororových nadšenců, zjistíte, že český horor existuje, a není špatným, a to jak ve filmovém, tak v literárním provedení. Jasně, většinou jsou to nadšenci, mnozí je označí za amatéry, ale díky nim český horor existuje, bují a je pořád lepší a lepší. Navíc se kolem hororu motají mladí lidé, takže je naděje, že za deset let budeme úplně někde jinde a horor bude prosazovanější. Teď je v masové produkci pořád jen stínem za fantasy a sci-fi.
3. Věříš v existenci UFO?
Ač jsem spisovatelským založením spíše autor fantastiky, tak v UFO nevěřím, ani v další paranormální jevy. Uvěřím, až je uvidím, což se mi zatím nepoštěstilo. Asi jsem v tomhle smyslu pragmatik, ale dokud nemám důkaz o existenci čehokoli, tak pochybuji. Ale ten fantasta ve mně doufá, že tam venku něco je a že se na nás jednou přiletí podívat. Nejspíš nás vyhladí, ale aspoň uvěřím.
4. Věříš na osud nebo nešťastné náhody?
Věřím na to, že každý si svůj osud utváří sám. Každé naše rozhodnutí nás formuje a vytváří další a další problémy, u nichž se musíme rozhodovat. Nemyslím si, že je někde napsáno, že se rozhodneme přesně takovým způsobem, věřím tomu, že to rozhodnutí je čistě na nás a my vytváříme tu jednu jedinou realitu. Anebo alespoň žiju v představě, že tomu tak je a chci tomu za každou cenu věřit.
5. Máš v zásobě nějakou děsivou příhodu?
Asi každý má nějakou děsivou příhodu, ale nějaká vyloženě strašidelná mě nenapadá. Spíše jedna nepříjemná, která ve mně zakořenila odpor k červům a svíjejícím se bestiím. Jednou jsem si na chatě četl knihu a obtěžovala mě moucha. Knihu jsem trochu barbarsky použil k uzemnění mouchy, což se podařilo. Jelikož jsem se ale nechtěl od knihy odtrhnout, zase jsem si lehnul a četl jsem si s tím, že mouchu odstraním později. Byla to však pořádná masařka a po hodině četby došlo k tomu, že se z jejího těla vyrojily larvy, které jsem ke všemu musel odstranit. Tohle ve mně zanechalo hlubokou stopu a už několikrát jsem to chtěl použít i ve své tvorbě.
6. Jaká je tvoje nejoblíbenější filmová nebo knižní horrorová postava?
Ne všichni označí tenhle film za horor, ale já ho tak vnímám. Je to „Mlčení jehňátek“ a ta postava je Hannibal Lecter. To je pro mě tak dokonalý obraz geniálního psychopata, že vždy žasnu nad tím, jak je ta postava skvěle napsána a neméně úchvatně zahrána. Je to ukázka postavy, která je děsivá, ona je vlastně odporná, ale přitom si nemůžete pomoct, pořád doufáte, že se o něm dovíte víc, že s ním bude více scén. Jako postavy mě fascinují psychopati, a když jsou ještě k tomu geniální, je to o to zajímavější.
7. Co můžeme v projektu Ve špatný čas na špatném místě očekávat právě od tebe?
Když jsem dostal nabídku připojit se k autorům této sbírky, téma se mi nesmírně líbilo. V poslední době ale nemám nějak inspiraci pro povídky. A tak jsem se nutil a nutil, až z toho vznikl horor, kde se zabývám tématem, které mě osobně baví – spojení erotiky s brutalitou, kdy ten kontrast intimního a násilného je dle mého názoru velmi silný a v lidech vzbuzuje nepříjemné pocity, což se doufám mou povídkou podařilo.